Auto recenze Citroën C5

Závady a opravy na autě

Model C5 nepatří mezi ty, které byste potkali úplně na každém kroku. A také některé díly na něj nemá každý strejda v garáži a hlavně jsou často hodně drahé. Už i proto, že dost náhradních dílů nejsou neoriginální z druhovýroby, ale musí se objednat a koupit dražší originál.
Kupříkladu jsem měnil prasklé hydraulické potrubí. Vypadá to jako rozpletená pomlázka s délkou cca metr a tahle mrcha stojí 5.000. K tomu 4.000 práce, protože se musela rozebrat půlka přední nápravy. Pak jsem byl na policii s hlášením, že mi někdo vykopl zadní výklopné sklo. Ti odborníci z PČR mi do protokolu napsali, že se jedná o škodu za 4.000. Chyba. Servis si za výměnu řekl skoro 12.000. V tu dobu to bylo už podruhé, kdy se opravoval spínač otvírání zadního skla. Opravoval jsem také alternátor, pak došlo na výměnu všech brzdových destiček. Pak začal opět stávkovat stěrač zadního skla. To už jsem našel velkou bolest tohoto auta. Do zadních dveří respektive jejich ovládání vede husí krk, kde je snad 15 drátečků jak ke zvonku. A jak se dveře často otevírají, některé drátečky prostě prasknou. Pak začal stávkovat startér a přední brzda, kde došlo na výměnu lanovodů. Ty stály také cca 5.000. Po roce si zadní dveře opět řekly, že mě budou zlobit a přestaly zamykat. Nu což, opět tedy rozebrat husí krk a ve změti drátečků najít ten pravý a vyměnit, respektive znova naletovat přerušenou část. K tomu se opět ozval spínač otvírání zadního skla. To už mě dožralo a přestal jsem ho opravovat. Ale přepálený motorek zadního stěrače jsem měsíc nato opravit už musel. To už bylo v době, kdy přestal fungovat parkovací asistent. To mě docela mrzelo, protože couvat někam s takovým autobusem nebyla občas úplná hračka. Kámoši v servisu slíbili, že mi to za desítku spraví. Hm, takže tudy cesta nevede a jezdil jsem tedy bez toho asistenta. Když už se asi počtvrté zasekl zadní stěrač kvůli zas úplně jinému drátečku kdesi v útrobách auta, prostě jsem ho utrhl a jezdilo se bez zadního stěrače. Pak mi při jedné cestě z dovolené něco zaharašilo v motoru, ten nacucnul olej a málem mi motor uletěl z auta, jak se začal točit. Jentaktak jsem ho udusil zařazenou rychlostí současně s brzdou. Bílý dým, turbo řeklo na shledanou. Repase 20.000. Následovala výměna všech kotoučů a motorku ostřikovače předního skla. Prasklé přední sklo mi následně uhradila pojišťovna. Časem jsem si zvykl, že občas při odemknutí auto v interiéru nerozsvítilo, jak ostatně mělo a také občas nezhaslo za jízdy. Pokud bych ručně nezhasl, byl bych v autě jak v noční tramvaji. Časté padání do nouzového režimu ke konci služby mého auta zavinil filtr pevných částic a žádal odbornou regeneraci. Nu užil jsem si s tou francouzskou vzducholodí hodně krásných i nepříjemných chvilek. Cépětka bylo takové zvířátko, které si žilo svým životem a rozhodně nedělalo ostudu všem kritikům, kteří nadávají na pověstnou francouzskou elektroniku.

Hodnocení a zkušenosti s autem

Citroen C5 Break/kombi, motor 2,2 HDI, Exclusive. Auto nové skoro za milion. Koupil jsem ho po čtyřech letech provozu za třetinu. Chtěl jsem prostě velkého kombíka. Byl jsem nadšený. Jezdilo to jak žehlička, ze slavného tankodromu na D1 jsem v autě slyšel jen tupé rány, ale auto se ani nehnulo. Při stovce na šestku na lepších silnicích bylo v autě ticho jak v kostele a nehnul se ani vlásek. Jen se to tak lehce pohupovalo... Některým cestujícím bylo z toho houpání trochu nevolno. Po dětech jsem dvakrát uklízel... Fuj.

Jezdil jsem svižně, ale plynule. To jsem se cítil jak král na trůně. Pokud jsem však chtěl závodit, stala se z auta skoro neřízená střela s výrazně nedotáčivým charakterem a dosti nestabilní v zatáčkách. Tomu ani nepomohl nastavitelný sportovní režim s tvrdším charakterem. Ne. C5 není na závody po okreskách. Ale jízda napříč přes Německo, kdy jednou moje rychlost na dálnici zřídkakdy padala pod 170 km/h a spíše atakovala dvoustovku, byla jiné kafe. Spotřeba při tom kalupu byla 9,2 l/100km. Po absolvování této jedné jízdy jsem usoudil, že auto je takového výkonu schopno v nadstandardním komfortu, ale přeci jen se nejlépe cítí tak kolem 150 - 160 km/h. Takto by se dal zapnout tempomat a jet až na konec Evropy. Pro dobrý pocit z jízdy má auto solidní sedadla, u kterých mi jen vadila přílišná měkkost pro záda a horší boční vedení.

Vnitřní prostor se co do velikosti lehce podobal mému obýváku. Jízda v pěti lidech byla úplně v pohodě. Pátý člověk v autě rozhodně netrpěl, neboť C5 nemá uprostřed tunel a podlaha je skoro rovná. Obrovský prostor auta jsem využil i při stěhování, kdy jsem odvezl téměř celou koupelnu s vanou, umyvadlem, WC, tři metráky dlažby a koupelnové skřínky. Časem mě však začal vadit velmi vlažný projev auta při akceleraci. Po přišlápnutí plynu se chvíli vůbec nic nedělo a pak se postupně probírala k životu síla 98kW, která vypadala jakkoliv, ale ne dravě. Po chiptuningu byl výkon 120kW a projev motoru se přece jen trochu zrychlil včetně odezvy na plynový pedál. Větší síla se nejvíce projevila při dlouhém zrychlování, kdy bylo jedno, jak moc bylo zrovna auto naloženo. Na maximálku to však nemělo velký vliv. Ostatně přes dvě stě jsem auto nikdy netrápil.

Dlouhodobá spotřeba byla kolem 7,2, ve městě přes 8 téměř vždy. Vzhledem k tomu, že jsem příliš nehleděl na zdržovací a úspornou taktiku, nikdy jsem se za jízdy nedostal pod nějakých 6,5. Čtyři kola na střeše na dálnici vyhnaly při 120km/h spotřebu na 9 litrů. Ovládání auta bylo ale dosti problematické. Při výhledu vpravo mi většinou překážela manželka, vlevo zas vadil masivní první sloupek, za kterým by se schoval skoro i nosorožec. Zpětná venkovní zrcátka byla velmi malá, couvání byl tedy občas oříšek, ze kterého se někdy stal přímo kokos, protože auto potřebovalo obrovský kus prostoru na otočení. Rejd byl fakt nic moc. Autobus proti cépětce otočíte na fleku. Parkování na sídlišti v omezeném prostoru bylo občas za trest a manévrování v některých podzemních garážích bylo přímo hodinářskou prací s hrou o milimetry.

Píši zde v minulém čase, protože auto jsem nedávno prodal. Ovšem těch osm let, kdy jsme s mým citrónkem byli spolu v dobrém i ve zlém byla velmi dlouhá doba, abychom se vzájemně poznali. Já jsem kupříkladu poznal, že jsem vlastně nikdy nevěděl dopředu, jakou habaďúru si na mě auto vymyslí, co se týče závad. Prostě takové zvířátko. Občas něco píplo a počítač vyplivnul nějakou hlášku s doporučenou návštěvou servisu nebo s žádostí okamžitého zastavení vozidla. Než jsem si však stačil hlášku přeložit do češtiny, tak zhasla a byl zas na chvíli pokoj. Co ale bylo spolehlivé jako slunce, byl motor (však byl vyhlášen motorem roku, ale už nevím kterého). Ten jsem až na jednu výjimku při -26st - nastartoval vždy napoprvé. Tedy pokud mi zrovna neodešel jednou ten zpropadený startér...

Doplnění recenze ze dne 31.7.2022

Opět po roce přicházím s další recenzí na Rapida s nájezdem již 95.000 km. V červnu jsem navštívil pravidelnou prohlídkou na STK s výborným výsledkem. Stav bez závad. Emise se za dva roky od minulé prohlídky zhoršily řádově o pár tisícin v měření CO a naopak zlepšily v CO2. Oba výsledky jsou hluboko v limitech daných výrobcem. Nyní jsem nechal opět po roce vyměnit olej, všechny filtry a brzdovou kapalinu. Baterie vloni nová měla naměřeno 75%. V zimě jsem registroval občasné bouchnutí a vrzání od přední nápravy. V servisu zjistili, že již nejsou úplně v kondici silentbloky a stabilizátory, ale ještě není nutná jejich výměna. Opět se mi potvrdilo, jak si člověk postupně spolehlivě zvykne na pomalu zhoršující se stav věci. Po výměně oleje okamžitě registruji ztišení chodu motoru v nízké až střední zátěži a hladší start a volnoběh. Nový olej prostě dělá motoru dobře a rok nebo nájezd kolem 15.000 na jednu náplň rozhodně není vyhazování peněz do kanálu. Od minulé výměny vloni jsem tentokrát víc jezdil a najel asi 20tis km a to tedy považuji za skutečně maximální hranici nájezdu na náplň.

Monstrózní ceny benzínu v poslední době mě donutily častěji jezdit v rámci nebo poblíž rychlostních limitů a hned se to projevilo na spotřebě. Zde jsem si stanovil svůj nový rekord s nájezdem lehce přes tisíc kilometrů na jednu nádrž v kombinovaném režimu město / mimo město / dálnice. Pohled na to číslo byl super, stejně tak i klidné a tiché plachtění krajinou, kdy by mi celou cestu vydržel šálek s espressem stát na palubní desce. Jenže jako vášnivému motoristovi mi prostě občas chybělo nějaké to krátké zablbnutí a zazlobení. Při jedné takové ostřejší krátké vyjížďce pár týdnů po výměně oleje jsem zjistil dvě závady naráz: brzdy v posledním tažení a spojka již téměř ve stadiu smrti, kdy začala lehce prokluzovat při nároku vyšších výkonů. Po necelých 100.000 km bylo třeba oba díly vyměnit. Pár dní před dovolenou byl tedy docela spěch. Ale vše se podařilo. Došlo tedy po loňské výměně akumulátoru poprvé na větší opravy s výměnami již opotřebených dílů na mém Rapidu od poloviny roku 2016, kdy byl uveden do provozu. Opět musím zopakovat myšlenku z předešlého odstavce o zvyku na horší podmínky. Cestu ze servisu s novou spojkou a brzdami jsem si tak užíval, že jsem objel navíc půlku města. Takže nyní shrnu události posledního měsíce: úspěšná STK a emise (akorát se zde nepřišlo na ty brzdy a spojku), výměna oleje, filtrů a brzdovky, nová spojka a brzdy. Za této konstelace se na dovču těším jako malý kluk  !!

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•