Auto recenze Daihatsu Terios

Závady a opravy na autě

Ahoj všem.
Daihatsu Terios jsme koupili po 1 majiteli v Německu a 1 majiteli v ČR. Najeto mělo 40.000, čemuž odpovídaly i zápisy v servisní knížce.
Kromě drobných odřeninek, mírném průsaku mastnot zespod vozu a koroze výfuku žádné optické vady. Potrhaný obal rezervy z jakési imitace kůže a nečitelné logo na něm příliš nepřidají na dojmu.

Po několika dnech jsme objevili drobné vady: Ulomené upevňovací očko na plastovém obalu centrálu pátých dveří (nezamykalo), stačilo slepit epoxydem. Praklou ztvrdlou hadičku ostřikovače v pantu pátých dveří lze také vyměnit bez "mototechny". Hodiny na přístrojovce ztrácely čas s každým vypnutím zapalování a občas svítila kontrolka motoru. Po očištění kontaktů na pojistkách v releové skřínce v motoru také OK. Světlo v zavazadlovém prostoru nespínal zoxidovaný povlak na kontaktu dveřního spínače. To jsou opravdu provozní maličkosti.

Hodnocení a zkušenosti s autem

Vůz s automatickou čtyřstupňovou převodovkou má nezvykle "jedovatou" jedničku i zpátečku. S motorem 1,3 / 63 kW mu trochu trvá, než se rozjede ve vyšších rychlostech. Do kopce se čtyřmi dospělými to jede asi jako Škoda 105.
Zkrátka po městě je to svižné a tiché. Na daleké cesty spíš ůnavnější. Možná i díky nenastavitelné ergonomice volantu a výšky sedačky. Zapnutá manuální klima se příliš na výkonu neprojeví.

Zprvu se zdá, jako by se vůz s vysokou světlou výškou hodně nakláněl, ale to jen do určité míry. Tvrdost trénního podvozku to dál nedovolí ani při vyšší ryhlosti během zatáčení.
Auto si vezme po městě při slušném zacházení cca 8 litrů naturalu na 100 km. Na dálnici při rychlosti 130 km/h vyroste díky velké čelní ploše a aerodynamice offroadu spotřeba až na 10 litrů.

Díky malým rozměrům je to opravdu všudybýlek. Vejde se do každé škvíry. Poloměr otáčení při plném rejdu je taktéž pro nás, bývalé škodováky, také moc příjemným překvapením. Vůz nemá žádné převisy. To je ocenitelné nejen v terénu, ale i
v pohodlnosti třeba při běžném parkování. Velikostně mu může konkurovat už snad jen Suzuki Jimny. Ale kdo chce pětidveřák...
Interiér odpovídá tomu, co vidíme z venčí. Dva mohutnější dospělí výrazně omezí prostor na zadních sedačkách. V zavazadlovém prostoru dost chybí nějaká ta roleta na zakrytí jeho obsahu. Mnoho věcí, které musíme stále vozit s sebou, se ale vejde pod podlahu. Tam nezabírá místo rezerva.
Plasty nejsou na omak příliš příjemné, ale zato se moc nepoškrábou. Velké mínus jsou sedačky. Směrově pasažéra vůbec nedrží. Nejen v terénu, ale i v obyčejné zatáčce z nich doslova vypadnete. Na hlubší sezení a hlavně postranice opěradla výrobce trestuhodně zapoměl. Ovládání zadního stěrače a ostřikovače kolíbkovým spínačem pod volantem mi přijde trochu chaotické. Na přístrojovce není "hladové oko", takže musíte sledovat ručičku. Rozsvícená světla ve dne poznáte jen podle polohy otočení levé páčky pod volantem (kontrolka se nekoná).
Výměna pojistek pod palubkou je spíše testem zručnosti.

Vůz má své klady i zápory. Až na ty zmíněné sedačky je to vše spíše otázkou zvyku. Takže jej hodnotím kladně.

Přečetli jste recenzi, teď ji můžete ohodnotit:

•  
•  
•  
•  
•