Renault Clio

Renault Clio - historie značky auta (dokončení článku)

V roce 1991 prošel Renault Clio drobným faceliftem, a o rok později následoval další, během kterého vůz získal novou přední masku a nárazníky.
V roce 1995 prošel Renault Clio první generace největší proměnou, během které získal mimo jiné nové světlomety. Ve stejném roce byl také představen nový sportovní model Renault Clio RT, s výkonem 81 kW.
Historie modelu Renault Clio zahrnuje téměř 4 000 000 vyrobených kusů během první generace.
V nabídce Renaultu Clio první generace byly tyto motory:

• 1.1 l
• 1.2 l
• 1.2 l
• 1.2 l
• 1.4 l
• 1.7 l
• 1.8 l
• 1.9 l - F-Type diesel I4
• 2.0 l

V roce 1993 byl na ženevském autosalonu představen vůz Clio Williams. Nejdříve mělo být vyrobeno pouze 2500 tisíce kusů tohoto modelu, o model byl však velký zájem a tak byla výroba navýšena. Renault Clio Williams měl nahradit vůz Renault 5 Turbo. Základ technické stránky měl z výkonějšího modelu Clio 16V. Výrobu Renaultu Clio Williams zajišťovala společnost Renault Sport a své jméno auto získalo podle spolupráce Renaultu se stájí Formule 1 Williams, přesto se Williams na vývoji vozu nepodílel.
Závodní Clio 16V Maxi tehdy soutěžilo ve skupině do 2000 ccm s objemem 1,8 litru. Renault tedy zvýšil objem motoru na dva litry s výkonem 110 kW, a tím zlepšil konkurenceschopnost svých vozů. První vůz s výrobním číslem 0001 získal majitel stáje Frank Williams., toto auto je dodnes umístěno v sídle týmu.
Na přístrojové desce všech vozů byly umístěny štítky se sériovým číslem, u druhé a třetí série z let 1994 a 1995 již však štítky nebyly. Vozy byly lakovány jedinou barvou – modrá Sports Blue 449. Modrá barva se objevila také jako podklad přístrojů v interiéru. Třetí série auta byla lakována barvou Monaco Blue.
Ve výbavě vozů byla patnáctipalcová kola Speedline lakovaná zlatou barvou, kotoučové brzdy na všech kolech, elektricky ovládaná zpětná zrcátka, ABS, střešní kolo, za příplatek klimatizace a kožené sedačky (u třetí generace).
V roce 1997 byla představena nová generace vozu Renault Clio. Výroba probíhala ve Francii, Turecku, Buenos Aires v Argentině a v Novem Mestu ve Slovinsku. Rozměry druhé generace Renaultu Clio jsou: délka - 3811 mm, šířka - 1639 mm, výška - 1417 mm, váha - 990 kg.
V roce 2001 prošel Renault Clio druhé generace faceliftem, během kterého byl design auta modernizován a více přiblížen současnému stylingu vozů.
Renault Clio druhé generace se vyráběl do roku 2005, po uvedení třetí generace se prodával souběžně s modelem Clio Storia.
V nabídce druhé generace Renaultu Clio byly tyto motory :

• 1.2 l - I4
• 1.4 l - I4
• 1.5 l - diesel
• 1.6 l - I4
• 1.9 l - diesel I4
• 2.0 l - I4
• 3.0 V6 - Clio Sport Trophy

V roce 1999 byl představen model Renault Thalia - sedan odvozený od druhé generace Renaultu Clio. Na různých trzích se prodával i pod jinými jmény: v Turecku, Rumunsku, Polsku a Bulharsku jako Clio Symbol, v Jižní Americe pod názvem Clio Sedan, v Asii a Oceánii pod názvem Clio Classic a někde také jako Nissan Platina.
V roce 1994 začal vývoj automobilu Renault Clio Maxi, to je závodní verze první generace určená pro rallye, a upravená podle předpisů pro kategorii Kit Car. Renault Clio Maxi byl vůbec první v kategorii Kit Car, a automobilka Renault spolupracovala při určování jeho pravidel.
Pod kapotou Renaultu Clio Maxi se skrýval motor o objemu 1998 ccm, s dosažitelným výkonem 270 koní a točivým momentem 247 Nm. Celková váha vozu byla 960 kg. Vývoj automobilu začal již v roce 1994. Technická stránka vozu vycházela ze závodních verzí Clio 16S a Clio Williams, které soutěžily ve skupině A.
Svou premiéru měl Renault Clio Maxi na Rallye Monte Carlo v roce 1995. Kvůli větší stabilitě byl vůz rozšířen, vstřikování paliva bylo od firmy Magneti Marelli a sedmistupňová převodovka od firmy Hewland. Zvýšení výkonu vozu však bylo na úkor jeho ovladatelnosti. Na to bohužel doplatil Philippe Bugalski na rallye Grasse-Alpin, kde těžce havaroval a jeho spolujezdec Thierry Renaud zemřel.
Kromě Philippa Bugalski v týmu jezdili ještě Bernard Munster a Jean Ragnotti. Clio Maxi bylo úspěšné také na soutěžích i v šampionátech.
Další sportovní verzí byl Renault S1600. Poprvé byla tato verze nasazena do sezony mistrovství světa v rallye 2002. Automobilka však toto auto testovala již o rok dříve s jezdcem Sergem Jordanem, testovací vůz měl 2,0 l motor z verze pro skupinu N. Později byl nahrazen motorem o objemu 1598 ccm s restriktorem 60 mm, a dosažitelným výkonem 220 koní a točivým momentem 200 Nm. Hmotnost vozu byla 1000 kg a šestistupňová sekvenční převodovka byla od firmy Sadev.
Titul získal v sezonách juniorského mistrovství světa v rallye 2003 a 2004 s jezdci Brice Tirabassim a Nicolasem Bernardim. V roce 2004 také Simon Jean-Joseph získal titul Mistra Evropy, a o rok později ho následoval Renato Travaglia.
V roce 2005 byla na trh uvedená třetí generace Renaultu Clio. Začal se vyrábět i ve Francii, Indii a Turecku. Poprvé se v Cliu objevil systém startování pomocí čipové karty.
Rozměry Renaultu Clio třetí generace jsou: rozvor - 2451 mm, délka - 3986 mm, šířka - 1707 mm, výška - 1497 mm a váha - 1150 kg. Renault Clio třetí generace se prodává dodnes.
V nabídce Renaultu Clio třetí generace byly tyto motory:

• 1.2 l - I4
• 1.4 l - I4
• 1.5 l - diesel
• 1.6 l - I4
• 1.8 l - diesel I4
• 2.0 l – I4

V roce 2007 do nabídky přibyla i karosářská verze kombi – s názvem Renault Clio Grandtour.
Renault Clio může zákazníkům nabídnout komfortní a prostorný interiér, dobré jízdní vlastnosti, nízkou spotřebu paliva, kvalitní dílenské spracování a praktický a originální design.